Ratatouille

Jak jsem se dostal k Ratatouille? Poprvé jsem ji zkoušel dělat asi před půl rokem a to jednak proto, že jsme měli návštěvu - vegetariány a jednak kvůli známému animovanému filmu. Co jako sakra může být na takovém jiném leču? Nechápal jsem a tak jsem to chtěl vyzkoušet.

První pokusy nedopadly moc slavně. Takže jsem se ponořil do hloubi internetu a našel vynikající postup na Šárčině škole vaření. Zde je nutné podotknout, že jestli někde pochopíte poučku "Ignorace zdánlivě bezvýznameného detailu v receptu může vést ke gastronomické katastrofě", tak je to právě u Ratatouille. Jídlo tak snadné a přitom se dá tak snadno zkurvit.

Základem je zelenina, která není v zimě moc dostupná, ale náhodou jsem se dostal k levným a pěkným lilkům a cuketám, tak jsem neodolal.

Jeden střední lilek, dvě menší cukety, dvě tři papriky (preferuji červené, ale není špatné to mixovat se žlutou i zelenou), dvě tři větší cibule, pět stroužků česneku (i víc) a asi tak dvě tři velká rajčata. K tomu bude potřeba sůl, pepř, tymián - ale klidně i další koření.

Jak jsem pochopil, tak Ratatouille je o tom, že jednotlivá zelenina na talíři je vlastně křupavá, ale přitom "udělaná" a společně tvoří neopakovatelnou harmonii chuti (fakt se to nedá popsat! Já třeba zelenině neholduji, ale tohle musí zaujmout i toho největšího odpůrce pojídání zeleniny!). Ovšem pozor - je stovka postupů, jak udělat "jedinou správnou Ratatouille". Držme se toho, že jediný opravdu špatný postup pochází od mistra Babici (citát) - uděláte-li to jakkoliv jinak, uděláte to dobře. Moje varianta je níže.

Lilek nechám vypotit nejméně půl hodiny v sítku. Solí moc nešetřím - ale ta se pak setře ubrouskem.

První jde na řadu lilek. Nakrájím ho na větší kousky, ty pak z obou stran pečlivě posolím a nechám v nějakém sítku nejméně půl hodiny odstát. Tento proces "pocení" vyloučí z lilku hořkou šťávu, která při nedostatečném vypocení dokáže podělat chuť ostatních ingrediencí. Nepodcenit tohleto! Raději vypotit déle - i když bacha, aby to zase nezčernalo! Kousky lilku pak osuším papírovou utěrkou a i lehce zmáčknu, abych se zbavil co nejvíce nežádoucí hořké šťávy.

Cibule je základ státu.

Mezitím jsem si nahrubo nakrájel cibuli, cuketu, papriky a najemno česnek. Trik u Ratatouille spočívá v tom, že každá zelenina vyžaduje trochu jinou délku přípravy, aby byla křupavá, ale i uzdělaná. Na Šárčině škole vaření je popsán poměrně exaktní postup, v jakém pořadí dávat věci do hrnce. Jelikož to ale nám úplně v malíku a jak jsem psal výše - první pokusy o Ratatouille dopadly neslavně, poučil jsem se z jiného receptu a veškerou zeleninu dělám zvlášť. Opečené kousky pak dám do pánve s poklicí, aby nevystydla - ono je to celkem rychlé. Rozvařit několik druhů zeleniny naráz není smyslem přípravy.

Možná jsem mohl nakrájet kousky trochu menší, ale do pusy se to vešlo v pohodě ;).

Takže - na pánev dám trochu olivového oleje a začnu cibulí. Chvíli ji opékám ze všech stran a šup s ní pod poklici. Doleju olej a dám papriku - ta se dělá o něco déle, než cibule. Když už je skoro hotová - šup s ní pod poklici. Doleju olej a cuketa - tady dělám takovej trik, že během pečení lehce cuketu popráším hladkou moukou přes sítko - ono to získá pěknou krustičku. A nakonec lilek - nezapomenout zase přidat kapku oleje a restuju poprášené troškou (!) mouky. Když se dá mouky moc, tak se připaluje a to je na pytel. Má fakt vzniknout takovej opečenej pěknej povrch.

Promíchaná směs zeleniny i s rajčaty. Takto to vypadá před vložením do trouby.

No a na závěr rajčata. Ty spařím, oloupu a nakrájím na malé kousky. Teď v zimě ale není od věci použít i rajčata v plechovce, v rajčatové sezoně je lepší ale použít čerstvá. Jak mám v pánvi všechnu tu chutnou zeleninu, tak přidám právě rajčata, nakrájený česnek (nešetřit!), tymián a řádně promíchám. Celé to hodím do trouby na 180° a nechám propéct tak dlouho, aby se odpařila případná voda. Na závěr to celé pokryji ještě nějakým sýrem, lepší je nějaký pikantnější, ale hodí se mi k tomu i mozzarella.

A po vyjmutí - no voní to skvěle, chutná to skvěle, co řešit?

Výsledek je naprosto boží! Údajně se dá Ratatouille použít i jako náplň do slaných koláčů nebo příloha k masu - je to možné - ale celou tuhle pánev zbaštíme dřív, než se bude dát s experimentováním pokračovat. No ale jednou přijde den!

Ratatouille není pokrm, který má vysloveně vábný vzhled. Snažit se jej nějak elegantně naservírovat na talíř je skoro nemožné, tvar to nedrží a vypadá to divně. Ale ta chuť - to je něco! Velice doporučuji nějaké bílé pečivo a bílé víno, to se pak můžeme všichni utlouct.