Cheesecake

Měli jste někdy cheesecake? Já taky ne. Alespoň jsem o tom nevěděl. Každopádně jde o jeden z nejzajímavějších dezertů, co jsem kdy jedl. Hlavně proto, že se dá donekonečna modifikovat. Já jej jedl poprvé někde minulý týden, když mi jej přivezla kamarádka na ochutnání. Bohužel jsme se pak zbombili, takže jsem si nestihl napsat recept. Ale to nevadí - máme tady internet, takže si najdeme jiné recepty a zjistíme co a jak.

Tady ale padla kosa na kámen. Za á - receptů na cheesecake je víc, než spamu (lovely spam!). A za bé - nějaký ten inteligentně vypadající recept byl tak komplikovaný, že jsem se na to chtěl vyfláknout. No jako považte - kdo by se chtěl kvůli "blbému dortu" patlat s vodní lázní? To se mi zase nechtělo. Navíc se mnohé recepty od sebe často lišily i v tak zásadní věci, jako je popraskání povrchu dortu. Jedni radí šetrný postup, aby byl povrch co nejvíce hladký - druzí po babicovsku neváhají přispěchat s "řešením" - popraskaný povrch zakryje maremláda. No tak jak je to tedy?

Uvažoval jsem opačně - ta moje kamarádka určitě nepatří mezi ty kuchařinky, které by u pečení trávily celé hodiny. Takže jsem se vykašlal na internet a zavolal jí. K mému překvapení - sama to dělala podle receptu z internetu, který najdete zde. To vypadá opravdu jednoduše, tak jsem si řekl - než se pustím do nějakých kreací, zvládnout základy.

Co jsem po prvním (nutno říci úspěšném) experimentu zjistil? Tak za prvé - je strašlivě dobrý. Za druhé - je strašlivě tučný. Za třetí - ingredience nepatří mezi nejlevnější. Za čtvrté - příprava je neuvěřitelně rychlá. Za páté - chlazení konečného produktu je neuvěřitelně dlouhé. Za šesté - při pečení je nutné vychytat teplotu, kdy se sýr "nevaří", nesmí bublat. Pokud tyto poznámky nevzbuzují hrůzu, není nic jednoduššího, než začít péct "čízkejky". Akorát bod dva je trochu děsivý...

Dostupnost základních surovin je velice dobrá. Takže jsem koupil vaničku tvarohu (250 g), dva vanilkové Lipánky (2 x 80 g), pak Mascarpone (250 g), kozí sýr St. Piére (takové válečky po 100g - dvakrát), klasické máslové sušenky a Esíčka, strouhané oříšky (mám doma lískové, ale vlašské budou asi lepší), 4 vejce, trochu toho cukru krupice (cca 80 g) a másla - asi tak 100 g. Jelikož mi vyhovuje samotná chuť dortu a nechci si jej přislazovat, nedělal jsem vůbec nějaké sirupy navrch, podle mne je to zbytečné.

A teď pozor - toto množství je ideální, máte-li menší formu na dort - což je případ i zmíněné kamarádky, která tak udělala dort celkem vysoký. Moje forma s průměrem okolo 30 cm při zachování tohoto množství vytvořila dort poměrně nízky, ale to nevadí chuti. Čistě esteticky bych pro příště dávkování o polovinu zvýšil.


Připravím si formu. Jelikož budu vlévat prakticky tekutou směs, je nutné zajistit těsnění. Spodek formy jsem tedy zakryl dvěma vrstvami pečícího papíru, abych měl jistotu, že nic neuteče. Přesahy jsem odstříhl a tím je forma připravena.


Sušenky jsem namíchal 1:1 a rozdrtil je pěstí v hrnci na drobečky - celkem 150 g. Přidal jsem máslo a nechal to na plotýnce pěkně propéct. Už jsem si zapnul troubu na cca 160-180 stupňů. Do formy jsem dal vrstvu sušenkové směsi a pečlivě jsem ji rozetřel do okrajů. Zde jsem si poprvé uvědomil, že těch 150 g je možná málo na tak velkou plochu, ale nedbal jsem toho. Šoupnul jsem výsledek na deset minut do trouby.


Do druhého hrnce jsem naházel všechny ostatní suroviny. Šlehačem během chvilky uděláte hladkou, vláčnou a tekutou hmotu. Musí mít tu správnou konzistenci, homogenní hmota - takže jsem šlehal asi pět minut. Doporučuji v tento okamžik ochutnat, jestli je směs chuťově v pořádku. Od kozího sýra by měla být patrná lehká pikanterie, tvaroh dá dortu lehce nakyslou příchuť a cukru by mělo být akorát, aby nepřebil ostatní. Já jsem dodržel přesně výše uvedené množství a s výsledkem jsem velice spokojený - možná přidám příště více toho kozího sýra - tak pikantní chuť mě dostává na kolena.


Po deseti minutách pečení sušenkového podkladu vyjmu formu z trouby. Tu nezapomenu ztlumit na 130-120 stupňů - což je velice důležité. Rozšlehanou směs naliju na sušenkový základ. Když to leju pomalu, tak se to rovnoměrně rozloží a nic není třeba rovnat. Ta tekutost mne nejprve trochu zarazila, ale je to tak v pořádku.


No a nyní simsalabim do trouby s tím! Proces pečení jsem sledoval bedlivě skrz okénko trouby a došel jsem k tomu, že asi po dvaceti minutách je možné pozorovat pokusy o bublání. To jsem na chvíli otevřel dvířka a ztlumil o nějakých 10 stupňů. Bylo to 25 minut, když jsem troubu vypnul a pootevřel dvířka. Aby sýr nedostal teplotní šok, je dobré chladit co nejpomaleji. Asi tak za hodinu měl dort již pokojovou teplotu a dal se vložit do lednice. Tam je dobré ho nechat přes noc - minimálně! Po vychlazení je hezky vidět, jak se dort odlepil od stěny - podle toho se asi dá poznat, že je proces chladutí / tuhnutí hotov. V mém případě to byly dokonce dva dny, protože jsem s dortem čekal na narozeniny dobré známé. Bylo to k nevydržení!


Povedlo se to. Šmankote - to se to povedlo! Nemohu se dočkat, až budu dělat citronovou variantu!

Tahle fotka je focená na návštěvě, takže jsem neměl ty světelné podmínky, ani čas si to v klidu nafotit. Budete mi muset věřit, že je to prostě parádně vychlazené, tuhé a krájitelné ;).