Je mi trochu blbé tady přepisovat cizí recepty, takže to řeknu jinak. Tenhle recept na letní zeleninovou polévku je fantastický ;).
Cibule, pórek, mrkev, celer, bazalka, brambory, cuketa a pár rajčat. Je to jen "blbá vařená zelenina", ale ten výsledek stojí za to. Spíše než polévku připomíná výsledek kaši, ale tak je TAK dobrá, že jsem se donutil sem napsat alespoň krátkou noticku ;).
neděle 20. června 2010
Farmářské trhy
Byl jsem celkem překvapen, že se někdo k takové aktivitě donutil. Doba je zlá, vidina mamonu za prodávané srágory v hypermarketech vysoká a vůbec - lidi mají v krizi hlouběji do kapsy, no ne?
Přitom to má logiku. Pokud místní výrobce přiveze zeleninu, maso, sýry nebo pečivo, může pod taktovkou organizátora prodat mnohem více, než v malém krámku, o kterém nikdo neví. Organizátor je zde kritickou položkou. Ten usměrní nabídku na trhu (tak, aby nedocházelo k příliš kolizním a konkurenčním stavům), usměrní cenu (takže nemusíte obíhat deset stánků a hledat korunové rozdíly), svým způsobem garantuje kvalitu sezonní nabídky (nejde o Bio produkty, leč o kvalitě nelze pochybovat - nesrovnatelná s čímkoliv v obyčejném obchodě) a hlavně celou akci zpropaguje, čímž se stává Farmářský trh zajímavý pro farmáře i zákazníky.
Osobní zkušeností mohu potvrdit, že výhod je daleko více. Například jsem nakoupil vše potřebné doslova za 15 minut a to včetně stání v nedlouhých frontách. Vážně. Přišel jsem ke stánku, ukázal na dva svazky cibule, ředkvičky, mrkve, vysolil kovovou padesátikorunu a přešel k frontě na maso. Po chvíli jsem ukazoval na domácí párky, pálivé klobásky a kousek slaniny. Nakonec jsem ještě na zkoušku pořídil kousek uzeného kozího sýra (to byla mám pocit jediná Biověc na tržišti a byla proto dražší) a "trhací chléb". Po patnácti minutách frmolu jsem stál se dvěma taškami dobrot a pomalu kráčel na tramvaj, přemýšleje, co si dneska dobrého uvařím.
Cvrkot na trhu se velice podobal tržnicím, které jsem byl dosud zvyklý vídat v zahraničí. Sýrové trhy v Holandsku, zeleninové tržnice v Řecku nebo kombinované trhy ve Francii. Lidé pobíhali od stánku ke stánku, ochutnávali vzorky a nadšeně cpali peníze obchodníkům, kteří si mnuli ruce a vyzývali k návštěvě příští sobotu. Atmosféru doplňovala neskutečná vůně zeleniny a jahod. Kdybych se odvážil porovnat náhodný produkt z běžného obchodu a ten samý produkt koupený v sobotu na nábřeží, rozplakal bych se.
Význam farmářských trhů může mít dalekosáhlé následky. Lidé by si mohli zvyknout na sezónní zeleninu a uzpůsobit tomu svůj jídelníček. Zvyknout si na kvalitu nabídky a do supermarketu chodit jen pro věci, které se jinde koupit nedají. Investovat jen o málo více peněz do něčeho s nesrovnatelně vyšší kvalitou. A celkově smazat stigma konzumní společnosti, ženoucí se jen za nejlevnějším nákupem. To by bylo moc fajn.
Přitom to má logiku. Pokud místní výrobce přiveze zeleninu, maso, sýry nebo pečivo, může pod taktovkou organizátora prodat mnohem více, než v malém krámku, o kterém nikdo neví. Organizátor je zde kritickou položkou. Ten usměrní nabídku na trhu (tak, aby nedocházelo k příliš kolizním a konkurenčním stavům), usměrní cenu (takže nemusíte obíhat deset stánků a hledat korunové rozdíly), svým způsobem garantuje kvalitu sezonní nabídky (nejde o Bio produkty, leč o kvalitě nelze pochybovat - nesrovnatelná s čímkoliv v obyčejném obchodě) a hlavně celou akci zpropaguje, čímž se stává Farmářský trh zajímavý pro farmáře i zákazníky.
Osobní zkušeností mohu potvrdit, že výhod je daleko více. Například jsem nakoupil vše potřebné doslova za 15 minut a to včetně stání v nedlouhých frontách. Vážně. Přišel jsem ke stánku, ukázal na dva svazky cibule, ředkvičky, mrkve, vysolil kovovou padesátikorunu a přešel k frontě na maso. Po chvíli jsem ukazoval na domácí párky, pálivé klobásky a kousek slaniny. Nakonec jsem ještě na zkoušku pořídil kousek uzeného kozího sýra (to byla mám pocit jediná Biověc na tržišti a byla proto dražší) a "trhací chléb". Po patnácti minutách frmolu jsem stál se dvěma taškami dobrot a pomalu kráčel na tramvaj, přemýšleje, co si dneska dobrého uvařím.
Cvrkot na trhu se velice podobal tržnicím, které jsem byl dosud zvyklý vídat v zahraničí. Sýrové trhy v Holandsku, zeleninové tržnice v Řecku nebo kombinované trhy ve Francii. Lidé pobíhali od stánku ke stánku, ochutnávali vzorky a nadšeně cpali peníze obchodníkům, kteří si mnuli ruce a vyzývali k návštěvě příští sobotu. Atmosféru doplňovala neskutečná vůně zeleniny a jahod. Kdybych se odvážil porovnat náhodný produkt z běžného obchodu a ten samý produkt koupený v sobotu na nábřeží, rozplakal bych se.
Význam farmářských trhů může mít dalekosáhlé následky. Lidé by si mohli zvyknout na sezónní zeleninu a uzpůsobit tomu svůj jídelníček. Zvyknout si na kvalitu nabídky a do supermarketu chodit jen pro věci, které se jinde koupit nedají. Investovat jen o málo více peněz do něčeho s nesrovnatelně vyšší kvalitou. A celkově smazat stigma konzumní společnosti, ženoucí se jen za nejlevnějším nákupem. To by bylo moc fajn.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)