(Fotky dodám, až budou).
Je to teda pár let, co jsem tady nic nenapsal - ne snad, že bych nevařil, ale nějak mne to psaní o vaření baví méně, než jsem čekal :). Když ale teď přišla příležitost, rozhodl jsem se zarchivovat recept na hrnkové knedlíky tety Vandy, která měla díky svým polským kořenům spousty dobrých postupů a dávala si na vaření a jídle pořádně záležet. I když já sám knedlíky nijak zvlášť nevyhledávám, když už dělám guláš, tak si na tuhle dobrotu vždy vyhradím čas a prostor, protože jsou hrnkové knedlíky prostě lahůdka.
Předem řeknu, že "hrnkové" jsou knedlíky od toho, že se v hrnku přímo vaří, ale zároveň nám hrnek poslouží, jako míra. Takže první věc, kterou si přichystejte, je sada hrnků s rovnou stěnou (žádné zaoblené či jinak tvarované kafáče...) a o stejné velikosti - plus dostatečně velký hrnec, kam hrnky s těstem vyskládáte. A nyní již základní recepis:
1 rohlík
1 hrnek hrubé mouky
1 hrnek mléka
1 vejce - oddělte žloutek od bílku
hrst zelené petrželky, lze použít ale i libeček - zeleného se nebojte, jen ať jsou knedlíky pěkne strakaté
máslo na vymazání hrnků, sůl a pepř
Tenhle předpis je v podstatě porce pro dva lidi, takže to celé adekvátně násobím počtem strávníků. Jelikož se mi sníh z jediného bílku šlehá blbě, pracuju obvykle s dvojnásobkem uvedeného receptu a vám doporučuji totéž.
Do hrnce dejte vařit vodu a to v takovém množství, aby všechny vložené hrnky byly posléze ponořené tak zhruba do 3/4 jejich výšky. Když bude pak voda bublat a bylo by jí moc, tak by nám mohla nacákat do hrnků a to nechceme. Protože se toto množství špatně odhaduje, dělám to tak, že dám do hrnce vody spíše méně, ale mám ve varné konvici stranou připravený další litr vody na dolití, až vyskládám všechny hrnky pěkně vedle sebe.
Rohlík - klidně ať je trochu starší - nakrájejte do mísy. Hrnky vymažte máslem a vysypte hrubou moukou. Z bílku vyšlehejte sníh. Do mísy pak dejte k nakrájenému rohlíku mouku, mléko, žloutek, trošku soli a pepře a vše promíchejte. Já to dělám v rychlém tempu, aby se rohlík v mléce nerozblemcal. Následně přidám nakrájené bylinky, zase promíchám. Poslední krok je nejdůležitější a lidé ho často podceňují (zejména na Litoměřicku). Vmíchání sněhu do těsta. Nemíchejte, místo toho překládejte. Pomalu, něžně. Chceme, aby sníh prostoupil těstem, ne aby se to celé slilo do polívkové konzistence. Chceme, aby bylo těsto nadýchané, provzdušněné, lehké. Nespěchat, netlačit, ale klidně svižně.
A nyní jdeme do finále - sněhem nadýchané těsto pomalu naskládám do máslem vymazaných vymazaných a moukou vysypaných hrnečků. Stačí jen tak do 3/4 výšky hrnku, knedlík dost nabyde. A hnedka zčerstva je kladu do hrnce s vroucí vodou - případně doliju z varné konvice tak, aby byly hrnky dostatečně ponořené. Var vody nemusí být šílený, má to bublat, takže ztlumím plamen na střední míru. Přiklopím hrnec poklicí a čekám. Teď záleží na konkrétní velikosti hrnku, na začátek počítejte s dvaceti minutami. Někdy je to patnáct, ale ne méně.
Závěr je celkem prostý - vyndat hrnky a vyklopit z nich knedlíky k nakrájení. Vyndat hrnky může být problém - pokud ještě mají ouška, tak používám naběračku nebo jiný nástroj, který má na konci věšáček. Tím věšáčkem chytnu hrnek za ucho a rychle ven. Když ouška už hrnky nemají, pomůžu si utěrkou. Vyndaný hrnek pak zevnitř obkroužím nožem, abych odlepil hmotu od stěny hrnku - ale když je hrnek řádně vymazaný, mělo by to jít samo. Povětšinou to dělám tak, že celý hrnek chytnu do utěrky, otočím dnem vzhůru a bouchám do něj ze všech stran - a knedlík se po chvilce vyklopí. Tahle fáze chce trochu cviku a trpělivosti. Pokud vám z hrnku vypadne jen půlka knedlíku, asi nebyl dost uvařený. No a nakrájet a na talíř, to je jasné!
Celý tenhle recept považuji za prostinký, až se divím, že to tak nedělají všude. No, nedělají. A proto jsem o tom prostě musel napsat :).
pátek 6. ledna 2017
neděle 28. listopadu 2010
Momentka: pečená vepřová kolena
Několik hodin přípravy se vyplatí stonásobně. Pečený česnek je rovněž skvělý vynález!
Momentka: sushi
neděle 20. června 2010
Minestrone Estivo
Je mi trochu blbé tady přepisovat cizí recepty, takže to řeknu jinak. Tenhle recept na letní zeleninovou polévku je fantastický ;).
Cibule, pórek, mrkev, celer, bazalka, brambory, cuketa a pár rajčat. Je to jen "blbá vařená zelenina", ale ten výsledek stojí za to. Spíše než polévku připomíná výsledek kaši, ale tak je TAK dobrá, že jsem se donutil sem napsat alespoň krátkou noticku ;).
Cibule, pórek, mrkev, celer, bazalka, brambory, cuketa a pár rajčat. Je to jen "blbá vařená zelenina", ale ten výsledek stojí za to. Spíše než polévku připomíná výsledek kaši, ale tak je TAK dobrá, že jsem se donutil sem napsat alespoň krátkou noticku ;).
Farmářské trhy
Byl jsem celkem překvapen, že se někdo k takové aktivitě donutil. Doba je zlá, vidina mamonu za prodávané srágory v hypermarketech vysoká a vůbec - lidi mají v krizi hlouběji do kapsy, no ne?
Přitom to má logiku. Pokud místní výrobce přiveze zeleninu, maso, sýry nebo pečivo, může pod taktovkou organizátora prodat mnohem více, než v malém krámku, o kterém nikdo neví. Organizátor je zde kritickou položkou. Ten usměrní nabídku na trhu (tak, aby nedocházelo k příliš kolizním a konkurenčním stavům), usměrní cenu (takže nemusíte obíhat deset stánků a hledat korunové rozdíly), svým způsobem garantuje kvalitu sezonní nabídky (nejde o Bio produkty, leč o kvalitě nelze pochybovat - nesrovnatelná s čímkoliv v obyčejném obchodě) a hlavně celou akci zpropaguje, čímž se stává Farmářský trh zajímavý pro farmáře i zákazníky.
Osobní zkušeností mohu potvrdit, že výhod je daleko více. Například jsem nakoupil vše potřebné doslova za 15 minut a to včetně stání v nedlouhých frontách. Vážně. Přišel jsem ke stánku, ukázal na dva svazky cibule, ředkvičky, mrkve, vysolil kovovou padesátikorunu a přešel k frontě na maso. Po chvíli jsem ukazoval na domácí párky, pálivé klobásky a kousek slaniny. Nakonec jsem ještě na zkoušku pořídil kousek uzeného kozího sýra (to byla mám pocit jediná Biověc na tržišti a byla proto dražší) a "trhací chléb". Po patnácti minutách frmolu jsem stál se dvěma taškami dobrot a pomalu kráčel na tramvaj, přemýšleje, co si dneska dobrého uvařím.
Cvrkot na trhu se velice podobal tržnicím, které jsem byl dosud zvyklý vídat v zahraničí. Sýrové trhy v Holandsku, zeleninové tržnice v Řecku nebo kombinované trhy ve Francii. Lidé pobíhali od stánku ke stánku, ochutnávali vzorky a nadšeně cpali peníze obchodníkům, kteří si mnuli ruce a vyzývali k návštěvě příští sobotu. Atmosféru doplňovala neskutečná vůně zeleniny a jahod. Kdybych se odvážil porovnat náhodný produkt z běžného obchodu a ten samý produkt koupený v sobotu na nábřeží, rozplakal bych se.
Význam farmářských trhů může mít dalekosáhlé následky. Lidé by si mohli zvyknout na sezónní zeleninu a uzpůsobit tomu svůj jídelníček. Zvyknout si na kvalitu nabídky a do supermarketu chodit jen pro věci, které se jinde koupit nedají. Investovat jen o málo více peněz do něčeho s nesrovnatelně vyšší kvalitou. A celkově smazat stigma konzumní společnosti, ženoucí se jen za nejlevnějším nákupem. To by bylo moc fajn.
Přitom to má logiku. Pokud místní výrobce přiveze zeleninu, maso, sýry nebo pečivo, může pod taktovkou organizátora prodat mnohem více, než v malém krámku, o kterém nikdo neví. Organizátor je zde kritickou položkou. Ten usměrní nabídku na trhu (tak, aby nedocházelo k příliš kolizním a konkurenčním stavům), usměrní cenu (takže nemusíte obíhat deset stánků a hledat korunové rozdíly), svým způsobem garantuje kvalitu sezonní nabídky (nejde o Bio produkty, leč o kvalitě nelze pochybovat - nesrovnatelná s čímkoliv v obyčejném obchodě) a hlavně celou akci zpropaguje, čímž se stává Farmářský trh zajímavý pro farmáře i zákazníky.
Osobní zkušeností mohu potvrdit, že výhod je daleko více. Například jsem nakoupil vše potřebné doslova za 15 minut a to včetně stání v nedlouhých frontách. Vážně. Přišel jsem ke stánku, ukázal na dva svazky cibule, ředkvičky, mrkve, vysolil kovovou padesátikorunu a přešel k frontě na maso. Po chvíli jsem ukazoval na domácí párky, pálivé klobásky a kousek slaniny. Nakonec jsem ještě na zkoušku pořídil kousek uzeného kozího sýra (to byla mám pocit jediná Biověc na tržišti a byla proto dražší) a "trhací chléb". Po patnácti minutách frmolu jsem stál se dvěma taškami dobrot a pomalu kráčel na tramvaj, přemýšleje, co si dneska dobrého uvařím.
Cvrkot na trhu se velice podobal tržnicím, které jsem byl dosud zvyklý vídat v zahraničí. Sýrové trhy v Holandsku, zeleninové tržnice v Řecku nebo kombinované trhy ve Francii. Lidé pobíhali od stánku ke stánku, ochutnávali vzorky a nadšeně cpali peníze obchodníkům, kteří si mnuli ruce a vyzývali k návštěvě příští sobotu. Atmosféru doplňovala neskutečná vůně zeleniny a jahod. Kdybych se odvážil porovnat náhodný produkt z běžného obchodu a ten samý produkt koupený v sobotu na nábřeží, rozplakal bych se.
Význam farmářských trhů může mít dalekosáhlé následky. Lidé by si mohli zvyknout na sezónní zeleninu a uzpůsobit tomu svůj jídelníček. Zvyknout si na kvalitu nabídky a do supermarketu chodit jen pro věci, které se jinde koupit nedají. Investovat jen o málo více peněz do něčeho s nesrovnatelně vyšší kvalitou. A celkově smazat stigma konzumní společnosti, ženoucí se jen za nejlevnějším nákupem. To by bylo moc fajn.
pátek 9. dubna 2010
Fresh bedýnka
Po zdlouhavé zimě jsem nejednou cítil nedostatek dobré zeleniny a ovoce. Některé věci se dají celkem dobře sehnat i v obyčejných obchodech, ale čím více jsem hledal, tím více jsem shledával, že kvalita zboží tohoto druhu není vždy ideální. Pak jsem se někde doslechl o Fresh bedýnkách a jal jsem se to vyzkoušet.
Samotná myšlenka mi je neskutečně sympatická. Pokud možno místní dodavatelé (prostě co nejbližší, zdaleka ne všechno je z ČR) dávají své produkty do bedýnek, které si zákazník může všelijak namíchat zeleninou i ovocem. Filozofie je asi taková, že místo nákupů v obchodě ušetřené peníze vrazíme do pravidelného (třeba týdenního) dovozu bedýnek v několika velikostech dle hmotnosti. Takže by člověk měl mít cibuli na pánvi, která neputuje přes celou Evropy a v případě dovozových produktů by mělo jít výhradně o BIO, nemluvě o kvalitě. V tomto směru není co vytknout.
Samozřejmě - s cenou musíme počítat, jako s vyšší. Pětikilová bedýnka přijde na 400 Kč, což je docela dost. No, naštěstí se k člověk nemusí k ničemu zavazovat, takže jsem vyzkoušel jeden pětikilový mix ovoce a zeleniny. Před pár dny dorazil, takže jaké jsou dojmy?
Musím říct, že jsem trochu rozladěný. Volba ovoce i zeleniny sama o sobě je opravdu dobrá. Skvělé červené pomeranče, moc dobré hrušky, výtečný česnek i brambory, plus celer (hned jsem půlku zpracoval k večeři), jablíčka, banány a kiwi. V tomto směru nemohu pomlouvat ani omylem, dost jsme si pochutnali a nebudete tomu věřit, je to rozdíl. Na chuti, na kvalitě, na duši. Potud dobré.
Zklamání ale bylo jiné. Za ty prachy je toho... nějak MÁLO! Z pěti kilogramů jsem čekal kilo jablek, kilo pomerančů, kilo brambor a kilo ostatních věcí. Místo toho jsem dostal (počítal jsem to) jeden velkej celer, dvě jablka, dvě hrušky, dva pomeranče, čtyři malé banány, čtyři kiwi a jeden česnek + pár brambor. Nějak jsem si to představoval prostě jinak. Čtyři stovky zmizely a chuť je na hranici změny směrem v pachuť.
Nebudu házet flintu do žita. Ono se taky ještě neurodilo. Zkusím bedýnku za měsíc, za dva a nechám si ji jinak namixovat, možná spíš jenom ovoce, jelikož se základní zeleninou problémy nemám (no, leda rajčata, ale to je ovoce, že jo?). Nejsem prostě jenom tolik nadšený, jak jsem si myslel, že budu. Ale vydržím.
Máte podobnou zkušenost? Nebo tip na jinou firmu?
Samotná myšlenka mi je neskutečně sympatická. Pokud možno místní dodavatelé (prostě co nejbližší, zdaleka ne všechno je z ČR) dávají své produkty do bedýnek, které si zákazník může všelijak namíchat zeleninou i ovocem. Filozofie je asi taková, že místo nákupů v obchodě ušetřené peníze vrazíme do pravidelného (třeba týdenního) dovozu bedýnek v několika velikostech dle hmotnosti. Takže by člověk měl mít cibuli na pánvi, která neputuje přes celou Evropy a v případě dovozových produktů by mělo jít výhradně o BIO, nemluvě o kvalitě. V tomto směru není co vytknout.
Samozřejmě - s cenou musíme počítat, jako s vyšší. Pětikilová bedýnka přijde na 400 Kč, což je docela dost. No, naštěstí se k člověk nemusí k ničemu zavazovat, takže jsem vyzkoušel jeden pětikilový mix ovoce a zeleniny. Před pár dny dorazil, takže jaké jsou dojmy?
Musím říct, že jsem trochu rozladěný. Volba ovoce i zeleniny sama o sobě je opravdu dobrá. Skvělé červené pomeranče, moc dobré hrušky, výtečný česnek i brambory, plus celer (hned jsem půlku zpracoval k večeři), jablíčka, banány a kiwi. V tomto směru nemohu pomlouvat ani omylem, dost jsme si pochutnali a nebudete tomu věřit, je to rozdíl. Na chuti, na kvalitě, na duši. Potud dobré.
Zklamání ale bylo jiné. Za ty prachy je toho... nějak MÁLO! Z pěti kilogramů jsem čekal kilo jablek, kilo pomerančů, kilo brambor a kilo ostatních věcí. Místo toho jsem dostal (počítal jsem to) jeden velkej celer, dvě jablka, dvě hrušky, dva pomeranče, čtyři malé banány, čtyři kiwi a jeden česnek + pár brambor. Nějak jsem si to představoval prostě jinak. Čtyři stovky zmizely a chuť je na hranici změny směrem v pachuť.
Nebudu házet flintu do žita. Ono se taky ještě neurodilo. Zkusím bedýnku za měsíc, za dva a nechám si ji jinak namixovat, možná spíš jenom ovoce, jelikož se základní zeleninou problémy nemám (no, leda rajčata, ale to je ovoce, že jo?). Nejsem prostě jenom tolik nadšený, jak jsem si myslel, že budu. Ale vydržím.
Máte podobnou zkušenost? Nebo tip na jinou firmu?
pondělí 29. března 2010
Biryani
Asi tak před měsícem jsem dostal sadu kvalitních indických koření, jako gram masala, koriandr a kurkuma. Rozhodl jsem se je proto použít při receptu, který jsem už dlouho nedělal a sice na kuře biryani. Při té příležitosti jsem si nastudoval trochu těch principů a zdokumentoval postup.
Biryani (biriani, beriani) je v zásadě pokrm z rýže basmati, bohatě ochucenou kořením a to celé je napůl smažené a napůl dušené. V původním smyslu je biryani vegetariánský pokrm - přidávají se fazole, cibule, vejce, lilek - v podstatě cokoli. Biryani se od pilavu však liší tím, že se jednotlivé prvky pokrmu připravují zvlášť a teprve ne konci se smíchají a nechají dojít - pilav se dělá do začátku do konce v jednom hrnci. Pro masožrouty je dobrá zpráva, že maso je běžnou variantou biryani. Nejčastěji vídám drůbeží varianty, ale dá se použít i hovězí, ryby, mořské potvory.
Co jsem si připravil:
- kuřecí maso - koupil jsem stehna a zbavil je kůže. Jelikož jsem dělal velkou dávku pro více osob, šlo skoro o kilo masa.
- jogurt - co nejhustší, dobrý by asi byl řecký - asi tak půl kila.
- dvě nebo tři velké cibule nakrájené nahrubo.
- oloupaná rajčata, tak čtyři velké.
- palici česneku nakrájet na tenké plátky.
- trochu zázvoru - odrbat lžičkou a nakrájet na co nejtenší plátky.
- lžička chilli pasty.
- gram masala, koriandr a kurkuma - od každého asi tak tři lžičky.
- rýže basmati dle potřeby, více je lépe ;).
- sůl samozřejmě.
Očištěné maso jsem zasypal dvěma třetinami koření, česnekem, zázvorem, solí, chilli - a jogurtem. Důkladně promísil a nechal odpočívat. Zde se různé recepty liší - někdo doporučuje nechat odpočívat přes noc, jiný tvrdí, že hodina je akorát. Já chystám tuto směs obvykle ráno, aby byla k obědu. Pozor na ten zázvor, při kousnutí je to děsná síla, takže plátky co nejtenší, aby se úplně vyšťavily při vaření a ideálně "zmizely".
Když je maso hotové, pustím se do základu. Na pánvi osmažím cibuli a když chytá barvu, zasypu ji zbytkem koření. Následně přidám nakrájená rajčata a nechám chvíli podusit.
V tento okamžik je dobré si připravit rýži. Do hrnce dám hodně vody, sůl, lžičku gram masala a koriandru. Rýži si totiž jenom předvařím - nechám ji ve varu jen tři čtyři minuty. Musí být ještě tvrdá, když ji zcedím do sítka. Nechám okapat. Příště zkusím v této fázi přidat ještě rozinky, zní to jako dobrý nápad.
Do hlavní pánve nyní do cibule a rajčat vysypu směs masa s jogurtem. Vše důsledně promísím a nechám chvíli restovat. Asi tak po deseti minutách obsah pánve urovnám a zahrnu jej rýží tak, abych zakryl celý povrch masa. Přiklopím, ztlumím plamen a nechám 30-45 minut dusit. Tady záleží hlavně na typu masa, kuřecí je hotové i dříve. Rýže dojde v páře a i když je tam celkem dlouho, nestalo se mi, že bych ji převařil.
Pak stačí dát na talíř a pochutnávat si. Příprava je velice jednoduchá, jenom to chce trochu času. Není na tom moc co zkazit. Nepřehánějte to s kořením a pozor na ten zázvor.
Biryani (biriani, beriani) je v zásadě pokrm z rýže basmati, bohatě ochucenou kořením a to celé je napůl smažené a napůl dušené. V původním smyslu je biryani vegetariánský pokrm - přidávají se fazole, cibule, vejce, lilek - v podstatě cokoli. Biryani se od pilavu však liší tím, že se jednotlivé prvky pokrmu připravují zvlášť a teprve ne konci se smíchají a nechají dojít - pilav se dělá do začátku do konce v jednom hrnci. Pro masožrouty je dobrá zpráva, že maso je běžnou variantou biryani. Nejčastěji vídám drůbeží varianty, ale dá se použít i hovězí, ryby, mořské potvory.
Co jsem si připravil:
- kuřecí maso - koupil jsem stehna a zbavil je kůže. Jelikož jsem dělal velkou dávku pro více osob, šlo skoro o kilo masa.
- jogurt - co nejhustší, dobrý by asi byl řecký - asi tak půl kila.
- dvě nebo tři velké cibule nakrájené nahrubo.
- oloupaná rajčata, tak čtyři velké.
- palici česneku nakrájet na tenké plátky.
- trochu zázvoru - odrbat lžičkou a nakrájet na co nejtenší plátky.
- lžička chilli pasty.
- gram masala, koriandr a kurkuma - od každého asi tak tři lžičky.
- rýže basmati dle potřeby, více je lépe ;).
- sůl samozřejmě.
Očištěné maso jsem zasypal dvěma třetinami koření, česnekem, zázvorem, solí, chilli - a jogurtem. Důkladně promísil a nechal odpočívat. Zde se různé recepty liší - někdo doporučuje nechat odpočívat přes noc, jiný tvrdí, že hodina je akorát. Já chystám tuto směs obvykle ráno, aby byla k obědu. Pozor na ten zázvor, při kousnutí je to děsná síla, takže plátky co nejtenší, aby se úplně vyšťavily při vaření a ideálně "zmizely".
Když je maso hotové, pustím se do základu. Na pánvi osmažím cibuli a když chytá barvu, zasypu ji zbytkem koření. Následně přidám nakrájená rajčata a nechám chvíli podusit.
V tento okamžik je dobré si připravit rýži. Do hrnce dám hodně vody, sůl, lžičku gram masala a koriandru. Rýži si totiž jenom předvařím - nechám ji ve varu jen tři čtyři minuty. Musí být ještě tvrdá, když ji zcedím do sítka. Nechám okapat. Příště zkusím v této fázi přidat ještě rozinky, zní to jako dobrý nápad.
Do hlavní pánve nyní do cibule a rajčat vysypu směs masa s jogurtem. Vše důsledně promísím a nechám chvíli restovat. Asi tak po deseti minutách obsah pánve urovnám a zahrnu jej rýží tak, abych zakryl celý povrch masa. Přiklopím, ztlumím plamen a nechám 30-45 minut dusit. Tady záleží hlavně na typu masa, kuřecí je hotové i dříve. Rýže dojde v páře a i když je tam celkem dlouho, nestalo se mi, že bych ji převařil.
Pak stačí dát na talíř a pochutnávat si. Příprava je velice jednoduchá, jenom to chce trochu času. Není na tom moc co zkazit. Nepřehánějte to s kořením a pozor na ten zázvor.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)